Historie: „V r. 1944 v lednu, únoru a v březnu, tedy po dlouhé přestávce, dva roky po úmrtí paní Švabinské a po dvojích osvěžujících prázdninách strávených v Chodově, vrátí se znovu k dané úloze, k ilustracím SATYRA – které jeho fantasii uvolňují a zároveň připoutávají oním poutem, které potřebuje. V prvních třech měsících provede litografií tři přípravné kresby z r. 1940. V dubnu ještě poněkud otálí, ale od května r. 1944 až do července 1945, jak jsme se už umínili, věnuje se dalším dvanácti listům. Z nich je věnován kdysi tak milovanému přředzpěvu jen jeden list SATYR A ŽENA V LESE a zpěvu Modrému také jen jeden. Všechny ostatní sledují již postup básně v souhlase s dramatickým vývojem válečných událostí.“ [Volavková 1949, s. 66]
„Česká krajina, v níž Švabinský žil a pracoval, měla pro něho krásu jiného řádu, a proto český svět kompozičně oddělil od světa olympských božstev. V otevřené české krajině místo pro satyry a nymfy nebylo…Ve slovenské krajině plné kopců a v rovině s olšovými zákoutími mu najednou zasvítila těla dryád a na pasekách odpočívali satyrové…Prvním listem, který záměrně nakreslil jako parafrázi Hugova textu, byla litografie Satyr a žena v lese. Je to situace navozená Předzpěvem, jenž – v překladu Svatopluka Kadlece – nás seznamuje s faunem a jeho životem.“ [Páleníček 1984, s. 169–170]
