Historie: „Česká krajina, v níž Švabinský žil a pracoval, měla pro něho krásu jiného řádu, a proto český svět kompozičně oddělil od světa olympských božstev. V otevřené české krajině místo pro satyry a nymfy nebylo…Ve slovenské krajině plné kopců a v rovině s olšovými zákoutími mu najednou zasvítila těla dryád a na pasekách odpočívali satyrové…V Pohorelské Maši ještě v červenci 1938 nakreslil litografii Satyr a dívka u potoka. Nahá dryáda – plná strachu a plachosti – vstupuje opatrně do tekoucí vody. Nahoře, z břehu, faun pozoruje její ženskou krásu, oproštěnou už od plných forem. Spíš je to družka žen na Štencově stropu. Satyr se skrývá v olšovém větvoví, ve stínu porostu, jenž proň tvoří dobrý úkryt. Proti ztmavělé horní části listu je část dolní vyplněna širokými lopuchovými listy a stříbrem tekoucí vody. Zase je tu ještě cosi z rájů a pralesů, protože i Satyrovo milování nemá nic společného s lidskými předsudky.“ [Páleníček 1984, s. 169–170]
