Historie: „…Z téhož roku je i Pamětní list SVU Mánes, provedený suchou jehlou, na němž slavnostní, v gestech umírněnou formou jsou symbolisována výtvarná umění; i tu se ještě hlásí ozvuk oblačných vidin z předešlých obrazů, avšak daným thematem tlumočený ve vážnější, antikisující výraz. Ještě přísnější klasická slavnost vyzařuje z Diplomu České Akademie věd a umění, který Švabinský provedl v roce 1933 dřevorytem. Pro symbolisování slavnostního aktu, který se předáním diplomu a ceny za vynikající výtvarné dílo provádí, zvolil umělec motivy z klasického Řecka, zobraziv zde na jedné straně Pallas Athénu v doprovodu Niky, na druhé straně pak vyznačiv architekturu třemi antickými sloupy, sochařství postavou Karyatidy z Erechteionu a malířství sedící ženou, držící v levé ruce paletu a druhou (s rydlem) se opírající o oválnou desku s podobiznou zakladatele této ceny; vznášející se postava s pozounem pak ohlašuje světu její udělení. Tyto klasicisující prvky vstupují do díla Švabinského velmi záhy, objevují se v náznaku již v motivu Diany z roku 1911, sesilují v Arkadii z roku 1913, plně se rozvíjejí v tvorbě kolem r. 1930, kdy vzniká řada prací, inspirovaných antikou, a vrcholí pak v leptech čtyřicátých v litografickém cyklu Satyr.“ [Loriš 1949, s. 46]
„Duchem antiky je prostoupen i diplom České akademie věd a umění pro Katzovu cenu (1933), provedený dřevorytem…Celek kompozice charakterizuje ztlumený patos. Takový diplom byl skutečně novum a V. V. Štech o něm napsal: „Švabinský změnil mechanickou reprodukci kreslené předlohy, dotud obvyklou, v originální grafiku, provedl výzdobu dřevorytem, takže tištěný text nevypadá mezi částí obrazovou cize, ale spojuje se s ní organicky. Písmo i tvary vycházejí ze společné bílé plochy papíru, jenž se pak přirozeně mění ve vzdušnou hloubku. Rozvrh textu i figur, poměr absolutní černě a absolutní běli, způsobují dekorativní dojem na dálku, takže list účinkuje jako obraz. Ale je také tak jemný a bohatý, že možno číst zblízka děj na něm představený.“ [Páleníček 1984, s. 141–142]
„Ve své pracovně měl Max pověšen „Katzův diplom“, jak nazýval diplom České akademie věd a umění, který zde vloni do dřeva vyryl. Jednou jsme mu věnovali celý večer. Mluvilo se o tom, že cenu dostal arch. Dušan Jurkovič za návrh na Štefánikovu mohylu na Bradle a sám Max za Žně.“ [Švabinská 2002, s. 116]
