Historie: „…“Bílá kamelie“ je jenom formálním zdokonalením velké kolorované kresby „Kamelie“ z roku 1903. Perokresba, překomponovaná v nejmalebnější grafické technice, získala více celistvosti a přesvědčivého účinu. Mělký prostor, uzavřený na kresbě v malé vzdálenosti stěnou, se zde prohlubuje, výjev ztrácí plošný karakter a je vlastně obrazovější. V něčem je též vidět vliv „Rajek“, podávajících podobný motiv r. 1904.,,Malá kamelie“ odpovídá vlastně prvnímu náčrtu, střední je větší skizzou, zachycující milieu a hlavní barevné komplexy.“ [Volavka 1931–1932, s. 109–110]
„…Krátce nato zkouší znovu grafickou techniku mezzotinty. Dvě plotýnky téměř miniaturního formátu i třetí, poněkud větší, mají jeden a týž motiv. Je to „Malá kamelie“, jedna na výšku, druhá na šířku, a „Bílá kamelie střední“. Rozdílné jsou pouze formatem a rozměry. Naprosto se neliší v hlavní koncepci komposice, mají jen malé změny v póze figury a v několika detailech, jež vyžadoval formát plotýnky. Kamelie střední je beze změny. Plotýnky pro tyto malé listy vlastnoručně zdrsnil ruletou.“ [Švabinská 1962, s. 302]
„…smyslné napětí předchozího období ještě evokuje Bílá kamélie (1912), mezzotinta, inspirovaná nepochybně pokusem vyrovnat se s osobním problémem, který do jeho života vstupoval v osobě mladé ženy Elina bratra, Rudolfa Vejrycha, Anny. Pokus nebyl příliš úspěšný.“ [Orlíková 2003, s. 26–27]
