Historie: „V roce 1930 vzniklo ještě jedno dílo s motivem náboženským. Je to suchá jehla Zvěstování, projev nabitý vzruchem, napůl skutečnost a napůl mysterium, skutečnost prostředím a mysterium obsahem. V prosté světnici, zalité světlem, prudký závan větru rozráží okno, jimž vstupuje anděl s lilií, žehnající dívce, která gestem odevzdanosti klesá před ním na kolena; na oblaku se k ní snáší Duch svatý v podobě holubice. To je ona mysteriósní část díla; ta skutečná je v druhém děvčeti, zděšeně prchajícím z místnosti, jež se stala jevištěm zázraku, i v kořenáči, který rozlétnuvší se okno shodilo na podlahu. Hned první lepty z let 1906 a 1907 se spirituálními náměty náboženskými ukazovaly, s jak novým a osobitým pojetím přistupuje Švabinský k motivům tohoto druhu, tato nová díla pak dokazují, k jaké hloubce a zároveň až lidové prostotě dospělo umělcovo myšlení.“ [Loriš 1949, s. 70]
„Projevem Švabinského obratu k duchovní tématice je i suchá jehla Zvěstování (1930), citově exponované vidění nejhlubšího a nejtajuplnějšího z kristologických témat. Biblické téma, podnícené současnou prací na oknech pro Svatovítský chrám, se pak ještě několikrát objeví v malířsky komponovaných litografiích vznikajících v 30. letech jako výraz osobní interpretace věčných příběhů – Madona se zjevuje sv. Lukáši (1936) a Křest Krista. Návratem k těmto tématům jsou pak litografie z let 1956 – 1957, jejichž prožitek se prohlubuje vědomím limitu vlastní existence ve vyměřeném čase (Vzkříšení Krista, Vzkříšení Lazara, Stabat Mater).“ [Wittlichová 2002, s. 141]
