Historie: „…suchou jehlou vytvořeno jest však také „Zrození Venuše“, list, v němž řecký mytus a jeho renesanční redakce vtělily se v dílo hlubokého smyslu a dokonalé formy. Ne rajský lovec, poklekající v zbožném obdivu, ale sám umělec klaní se tu vítězné Venuši, vyskakující ze škeble, již přihnaly větry k břehům foinickým. To není syrská Astarté, chaldejská Mylitta ani řecká Kypris, to je věčná bohyně lásky, jejíž klín jest nadán svůdnou silou, jíž nelze odolati ani bohům samým. Švabinského obrazotvornost zhnětla krásnou Kypřanku v tělo té ženy, již zasvětil kus svého života a umění, v tělo sladkých tvarů, plné rozmarného ženství.“ [Matějček 1931–1932, s. 10–13] „V roce 1930 vznikají dva významné listy – suchá jehla Zrození Venuše – „Umělec vzdává tu bohyni lásky obřadný hold, který je zároveň rozloučením a únikem z hory Venušiny“ – a dřevoryt Jan Křtitel, jako výraz dvou tematických okruhů nové duchovní orientace nastupujícího pozdního období umělcovy tvorby – antické mytologie a křesťanské ikonografie.“ [Wittlichová 2002, s. 138]