Historie: „…na „Ranním lovu“…krajina je zde hlavní, postava Dianina je spíš přidána. Důležité je, že je zde po prvé studována vegetace. Strž osvětlená proti divákovi stává se tu po prvé jakousi exotickou džunglí, přes to, že celek je hodně realistický. Skvrn listoví, na němž se zachycují sluneční paprsky, je použito dekorativně, a tento moment je předzvěstí pozdějšího silného proudu dekorativního.“ [Volavka 1931–1932, s. 112]
„…V srpnu pak leptal v přírodě přímo na desku malý RANNÍ LOV, z něhož o vánocích 1911 – 1912 vyvážil veliký list. Tento veliký kus (s deskou 867:579) je druhý hlavní kus grafické kampaně onoho roku. Jde o ranní náladu v rokli v lese Karla Vejrycha. Základ k motivu byla asi perokresba z téhož roku LES, jak v šerosvitu lesního jitra za deště je viděti tuláka zacházejícího do tmy, ale v zápětí fantasie proměnila tento realistický výjev v přesnou vidinu nahé Diany střílející z luku po bažantu. Je to pták, jaký v naších lesích osvědčuje leskem svých barev svůj původ z exotické Kolchidy, vlasti zlatého rouna. Však rovněž v leptu Švabinského kozlovský lesní kout tajemnou souhrou světla a přítmí změnil se v kus exotické džungle. Diana, v živé póze, nabyla pak přízvuku zřejmě klasického. Do díla Švabinského proniká zvolna dekorativní rys vznešené klasičnosti. I šerosvit vegetace je tu upraven dekorativně. Na velikém „Ranním lovu“ Diana, štíhlá a pružná, byla přemístěna vpravo a má přes ramena vlající pláštík. Ač jde o náš les, nálada je tropická, s velikým kapradím jako někde v pralese. Dramatický pohyb čar je tu rozprouděn všemi směry: vegetace tryská vzhůru i zase se obloukově vzpíná, hustě pění – v předpovědi komposice pozdějších tropických „Rájů“. Sluneční světlo proudí s výše, zatím co tma útočí z rokle zpět vzhůru – je to vskutku ráno, ovlhlé, rosně jiskřivé.“ [Žákavec 1933, s. 243]
„…Letní host proměnil se v lovce zážitků v přírodě, jež začala k němu promlouvati řečí sdílnou. Prázdniny staly se dobou horlivého sbírání a zaznamenávání postřehů, poznatků, jež malíř v městském atelieru třídil, hodnotil a zužitkovával, a valná část toho, co dozrálo potom v díle, vzklíčilo v slunných dnech prázdninových měsíců. Kterási rokle u Kozlova podnítila myšlenku k „Rannímu lovu“, jenž po drobné zkoušce leptem a kresebné přípravě uzrál ve velikém listu z r. 1912. Světelný efekt proměnil se tu v živel dramatický a hluboká míra v cítění v přírodu podepřela po prvé fantasii umělce bez výhrady a nepovolnosti.“ [Matějček 1947, s. 22]
„Bílou kamelii opouští Švabinský definitivně melancholickou atmosféru pokojů a odchází se svými romantickými sny do volné přírody. V bujně zarostlé kozlovské rokli se mu zjeví kyprá Diana, vyšedší si na Ranní lov. Ačkoli na tomto příkrém svahu rostou jen domácí keře a stromy, vykouzlí si umělec v jich husté spleti pod rafinovaným osvětlením dojem exotického pralesa. Po prvé zde vstupuje do jeho díla námět antický, v jehož světě najde na čas uklidnění po bolestných stavech roztouženého mládí a před omamným vzrušením smyslů v letech příštích. Prochází přítmím kozlovských lesů a z jejich šera vystupují před jeho zjitřeným zrakem mezi hustým kapradím postavy nahých žen, těch, které ho za nedlouho budou očekávati s dychtivou náručí na ložích pod banánovníkovými listy.“ [Loriš 1949, s. 104–106]
„…Je to lept Ranní lov z roku 1912, jemuž předcházel roku 1911 menší list na stejné thema. Přípravné kresby zaznamenaly postupné hránění představy, jež do reálného prostředí lesní strže v Kozlově promítá štíhlou postavu Diany, která právě vystřelila šíp po letícím bažantu. Jemná analysa Žákavcova přesvědčivě ukazuje, jak se pod dotekem malířovy představy změnil všecek ráz přírodního rámce, jak se hustý porost v rokli, prosvícený jitřním sluncem a prostříknutý jiskrami rosy, monumentalisuje a jak nabývá až barokně dekorativní účinnosti…Ranní lov naznačuje tak cestu, kterou vnikne nejeden reálný motiv z české krajiny do Švabinského pozdějších komposic, do jeho neskutečného, vysněného světa, který na prvý pohled s domácím prostředím nijak nesouvisí. Napovídá, jak bude malířův konkrétní zážitek z přírody, kterou je obklopen, pod tlakem jeho básnických představ přepodstatněn a povýšen k nové účinnosti..“ [Květ 1950, s. 12]
„Brzy nastal čas, kdy noční práce na mezzotintu „Letní noc“ měla být doprovázena denní prací na leptu „Malý ranní lov“. Doslovně pracoval Švabinský za tohoto nádherného léta ve dne v noci…A již každé ráno vycházel opatřen kreslířskými potřebami, beze vší únavy po své noční práci, jen v jarém nadšení a tvůrčím soustředění v mém doprovodu z chaloupky do bývalého Pecháčkova lesa, nyní Karlova, za krásnou lesní strží s Dianou. Těsně za chaloupkou široká travnatá mez, zvaná „chaloupská“, z obou stran lemovaná obilím, vede strmě k modré obloze, pak přejde „příčnici“, srovná se krátce do roviny až k lesu. Do lesa se vřítíme, prorážejíce mladými jedlemi, smrčky a buky, skrze husté maliní a ostružiní do hluboké lesní rokle, kde bublá potůček. Na své cestě míjí poetickou roubenou studánku a běží pak Uhrovými doly, údolím Křivolíku do Třebové. Pokácením několika jedlí pro přístavek nové chaloupky vznikla překrásná proluka uprostřed temného starého lesa, která se brzy zaplnila bujným podrostem keřů, maliním, bobulovitými stromky černého a červeného bezu, drobnými olšemi, jívami a břízkami. Tenkrát před desíti lety jsme Max i já s účastí sledovali lesní práci s kácením stromů, cítili jsme s poraženými kmeny a snažili se potlačovat své city pro obdiv nového kouzelného účinku lesní krásy, jež je nezničitelná. Krása raněné lesní strže hluboce zapůsobila na výtvarnou fantasii Švabinského. Již tenkrát viděl celý výjev z Dianina života. Jistě už tenkrát příznivě na něj zapůsobila únik z alkovního zášeří dosavadních komposic do širé, neohraničené přírody. Zde nad lovkyní, robustní silou napínající luk, nezašelestí lehký přelet rajky kouzelných tlumených barev. Zde vysoko nad lesními velikány do nebeského prostoru prchá zlatý bažant v celé nádheře svého zlatého vybavení a ozývá se verš z čínské poesie v „Chinesische Flöte“: „…den Goldfasan zu töten.“ . Silný výtvarný podnět vzbuzený před desíti lety byl tohoto léta konkrétně zpracován v leptu „Malý ranní lov“. Kreslil v lese tužkou na papír ten krásný lesní motiv, plný detailů lesního porostu, s výrazným zklidňujícím mohutným pařezem. Pod ním statná postava lovkyně v aktu, pouze opásaná širším pasem, napíná luk, aby sestřelila vysoko nad stromy vzlétnuvšího bažanta. Studii Diany připravil si již v Praze v atelieru. Malý „Ranní lov“ byl brzy podle kresby do plotny vyleptán a plotna uložena, aby z obalu byla vyjmuta až v Praze a tisknuta u Štence. Sloužil jako záznam, jako příprava, jako zkouška k velkému „Rannímu lovu“, na němž Švabinský pracoval o příštích vánočních prázdninách v Kozlově a potom v lednu 1912 v Praze…Teď pracuje na největším svém leptu, na „Ranním lovu“. Již celý podzim se v mysli touto komposicí zabýval a na vánoční kozlovské prázdniny odjížděl se všemi potřebnými předměty pro grafickou práci…Nádherná postava Diany, robustní, ale kultivovaná neustálým napětím lovkyně, jako by se záhadnou návštěvou octla v našich lesích. Kde se tu vzala v našem kozlovském lese? Odkud sem smělými, lehkými kroky i skoky zabloudila do naší strže?…V jeho nových grafických pracích se objevuje něco pro nás překvapivého. Figura Diany z „Ranního lovu“ zdála se nám ještě dosti blízkou, vždyť to byla dívka, jež žila v našich lesích. Ať už k nám jen zabloudila nějakou podivnou stezkou, byla přec jakýmsi neznámým vztahem s námi spojena.“ [Švabinská 1962, s. 315–316, 319–320, 325]
