Historie: „…ještě z toho prosince pilné práce leptařské i tragické inspirace, PŘED SNÍMÁNÍM Z KŘÍŽE. Předcházela mu grafická studie, se svítivým Kristem, ozářeným na tmavém pozadí od ohně na zemi, kolem něhož sedí nezřetelné postavy, světlé to hmoty, s jednou kontrastní, zcela tmavou postavou v popředí – velmi vervní zachycení první vise na desku…Definitivní list komposičně obohatil a prohloubil první vidinu spojením s listy Piety, s nimiž má tento lept společný ráz spíše akvatintový. Ke kříži blíží se již nosiči s nosítky, aby sňali tělo, a od nich jdou hluboké stíny. Siluety stromů, severských jehličnatých – kozlovských, zmítají se v pozadí, kde „mohutné, rozvířené čáry nebe“ – v hluboce hvězdnaté noci – vytvářejí „náladu horečného neklidu, rozrušení nervů“, takže jeden muž bezděčně si tu klade ruku na čelo, jako by se snažil „uvědomit si skutečnost neuvěřitelného a setřít přízrak“ (Hofbauer, 1911). Nalevo plápolá oheň, je rozeznat Magdalenu, tři ženy zvedají shroucenou stařenku (nikoli mladistvou Madonnu!). Za hlavními postavami tušíme dav. Dole je opět psík, napravo kráčí vpřed muž. “ [Žákavec 1933, s. 172–174]
„Do Prahy jsme se vraceli bez babičky, bez bytosti, jež byla stále s námi, žila vedle nás a teď odešla navždy. Švabinský komponuje současně dva motivy z katolické mystiky „Pietu“ a „Před snímáním s kříže“. Což je možné, aby zcela přirozený osudový zásah mohl rozetnout i vnitřní svět tvůrčí osobnosti tak hluboce, že opouští, i když jen dočasně svůj svět životních radostí a oddává se metafysickému dumání o věčné záhadě života a smrti?…Druhým, čistě výtvarnickým impulsem ke komposicím byl nesmazatelně silný dojem z Rubensova obrazu „Snímání s kříže“ za letošní cesty po Holandsku a Belgii…Po dokončení leptu „Pieta“ leptá Švabinský novou plotnu. Grafickou studii „Před snímáním s kříže“, v obvyklé temné náladě s příznačným osvětlením kříže a nejbližších figur.“ [Švabinská 1962, s. 265–266, 275]