Historie: „V podobném rozpoložení mysli, touže technikou a tedy i se stejným účinkem provedena byla pak v říjnu druhá suchá jehla toho roku, PALMOVÝ HÁJ. Zde vešli jsme již pod takovou vějířovou banánovníkovitou korunu palmovou, kde kmeny jsou jako pilíře větvící se nahoře v žebra chrámového klenutí. V lehkém přítmí nahý Adam tu již poklekl, aby láskyplně uložil z náruče svou Evu na lože z palmových listů. Ona jej při tom objímá a líbá, až jí vlasy v té poloze dolu splývají. Nahoře koruny palem jsou v slunci, nad nimi tryská rajka – ona rajka Švabinského, která si konečně našla svou vlast – tropický Ráj. Do plochy sahají vějíře kapradí, z rajské bujnosti až stromově vysokého. Celek má ráz živé skizzy.“ [Žákavec 1936, s. 49]
„Suchá jehla Ráj (1916) je vstupním aktem řady blaženě vzrušených dějů, v nichž lidská dvojice prožije svoji velikou lásku, nerušenou žádnými ohledy. Pod zalesněným svahem tu kráčí nahý muž, nesoucí v obou rukou bohaté rajské plody, k loži pod banánovníkovými listy, na němž ho očekává žena, půlí těla se vystavující sluneční lázni a půlí se ochlazující ve stínu. Vzpomeneme tu ležící ženy z „Modré rajky“, teskně zahleděné na exotický ptačí zjev, sedící u jejich nohou; v Ráji zaujímá ženino tělo podobnou polohu, avšak s pocity blažené rozkoše ze splněné touhy. Branou, vytvořenou nakloněným pněm palmy a dlouhým tělem žirafy, k ní vstupuje ten, s nímž ji spojilo pouto lásky. Všude je zde místo pro projevy jejich vzrušených citů; nic nebrání rozohněnému milenci, aby si svoji ženu z banánovníkové besídky nepřenesl do Palmového háje (suchá jehla, 1916), kde ji pod korunami palem se svých loktů měkce složí na travnaté lůžko…“ [Loriš 1949, s. 110]
„Na suché jehle Palmový háj (1916), charakterizované vertikálami vysokých stromů, je skryta milostná dvojice, v níž klečící muž drží v náručí ženu spojenou s ním polibkem. Tak začíná intimní výtvarná báseň o velké lásce.“ [Páleníček 1984, s. 101]
„V letech 1914–1916 se Švabinský jako grafik téměř odmlčel. Mezi sedmi grafikami a jedním plakátem se však objevují tři listy – suché jehly Lov na tygra (1914), Ráj a Palmový háj (oba 1916), které jsou přímou předehrou opusu Rajské sonáty, započatého v roce 1917 a dokončeného v roce 1920. V těchto listech Švabinský vstupuje do světa touhy a snu, vzdáleného od skutečnosti, která je obecně úzkostná a osobně konfliktní. Probíhá první světová válka a Švabinský řeší krizi svého manželství s Elou. Hluboce prožívaný vztah k Anně Vejrychové umělec transponuje do ideálu lásky, míru a hojnosti, do rajského příběhu Adama a Evy. Křehkost techniky, kmitavost kresby ryté jehlou do měděné desky, kdy konečný efekt otisku nelze s přesností předvídat, dávají těmto listům čerstvost prvního nápadu, lehkost invence, pohyb a rytmus.“ [Wittlichová 2002, s. 131]
