Historie: „…v zimě 1917, v únoru, vznikla nová suchá jehla, list POD BANÁNY (v Palkovského katalogu grafiky Švabinského zvaný Návrat z lovu). V stínu obrovských listů odpočívá ležíc nahá žena a rozpiatýma toužebně pažema vítá muže vracejícího se po vodě z lovu a podávajícího jí veliké plody z jakéhosi obrovského, právě rajského fíkovníku. Na prostředním listu rysuje se motýl a vlevo dole na větvi papoušek. V své stati o grafice Švabinského počítá Volavka tento list mezi nejkřehčí suché jehly umělcovy a shledává správně proti suché jehle Ráje větší ještě stupeň bělosti světla, více bílých ploch, komposici nejpřehlednější, kdy hloubky jsou omezeny jen na několik malých skvrn. Světlá plocha je jen slabě tónována něžnými valeury, hebkými jako rajči peří. Citelná prý je tu blízkost dřevorytu, kterému se suchá jehla stále více přizpůsobuje – však umělec bude jednou puzen týž motiv vyjádřiti dřevorytem stejného formátu, jako bylo Zjevení.“ [Žákavec 1936, s. 54–56]
„Křehkost techniky, kmitavost kresby ryté jehlou do měděné desky, kdy konečný efekt otisku nelze s přesností předvídat, dávají těmto listům čerstvost prvního nápadu, lehkost invence, pohyb a rytmus. V tomto duchu vznikají v roce 1917 i další dvě suché jehly, Návrat z lovu a Život v pralese jako paralely druhého a třetího listu Rajské sonáty. Oba motivy, milostný příběh muže a ženy a akt divoké síly šelmy, sjednocené vitální energií přírody, se objevují i v šesti drobných leptech alba V pralese.“ [Wittlichová 2002, s. 131]
