Historie: „„Rajská sonáta“ je ústředním bodem, k němuž se upíná valná část Švabinského produkce z let 1916 – 1923…Z exotických, velkoryse dekorativních grafických listů, sem patřících, je první „Lov na tygra“ z r. 1914. Je to vlastně obměna „Ranního lovu“, jenže v jiném prostředí. Figura zde tvoří s krajinou jednotný celek, děj je tu hlavním tématem, proti statické „Arkadii“ překvapuje pak prudkost akce. Tropické slunce oslňuje, bílá plocha listu je rozechvěna sporými čarami suché jehly, která zde velmi úspěšně nahradila lept. Příznačnou podrobností je opakování motivu tygra, zvířete, které umělce asi přitahuje svou nádhernou animalitou i svým dekorativně efektivním zjevem. Spatřujeme ho už na „Arkádii“, pak na prvním listě „Rajské sonáty“, na kresebné replice „Ráje“ z r. 1922.“ [Volavka 1931–1932, s. 114–116] „…záznam z exotické přírody, jež je stále v malířově podvědomí od dob, kdy v budoárových kompozicích byla vyjádřena modrými rajkami a exotickými motýly. I tento list dokládá, že se v umělcově nitru něco děje, že sám s něčím zápasí.“ [Páleníček 1984, s. 100] „V letech 1914–1916 se Švabinský jako grafik téměř odmlčel. Mezi sedmi grafikami a jedním plakátem se však objevují tři listy – suché jehly Lov na tygra (1914), Ráj a Palmový háj (oba 1916), které jsou přímou předehrou opusu Rajské sonáty, započatého v roce 1917 a dokončeného v roce 1920. V těchto listech Švabinský vstupuje do světa touhy a snu, vzdáleného od skutečnosti, která je obecně úzkostná a osobně konfliktní. Probíhá první světová válka a Švabinský řeší krizi svého manželství s Elou. Hluboce prožívaný vztah k Anně Vejrychové umělec transponuje do ideálu lásky, míru a hojnosti, do rajského příběhu Adama a Evy. Křehkost techniky, kmitavost kresby ryté jehlou do měděné desky, kdy konečný efekt otisku nelze s přesností předvídat, dávají těmto listům čerstvost prvního nápadu, lehkost invence, pohyb a rytmus.“ [Wittlichová 2002, s. 131]