Historie: „„Rajská sonáta“ je ústředním bodem, k němuž se upíná valná část Švabinského produkce z let 1916 – 1923…Z exotických, velkoryse dekorativních grafických listů, sem patřících, je první „Lov na tygra“ z r. 1914. Je to vlastně obměna „Ranního lovu“, jenže v jiném prostředí. Figura zde tvoří s krajinou jednotný celek, děj je tu hlavním tématem, proti statické „Arkadii“ překvapuje pak prudkost akce. Tropické slunce oslňuje, bílá plocha listu je rozechvěna sporými čarami suché jehly, která zde velmi úspěšně nahradila lept. Příznačnou podrobností je opakování motivu tygra, zvířete, které umělce asi přitahuje svou nádhernou animalitou i svým dekorativně efektivním zjevem. Spatřujeme ho už na „Arkádii“, pak na prvním listě „Rajské sonáty“, na kresebné replice „Ráje“ z r. 1922.“ [Volavka 1931–1932, s. 114–116]
„Švabinský zkusil suchou jehlu již v lednu tohoto nového roku 1914, když ryl a leptal svůj LOV NA TYGRA. Dva tygři jsou tu v skoku proti sobě pod vysokou palmou před Dianou lukostřelkyni z „Ranního lovu“, jenže zde ona stojí na slonu s chobotem hrozivě vztyčeným. Proti obloze s velikým oblakem letí v svém charakteristickém letu dva papoušci. Tygr z „Arkadie“ oživl a dostal i soka. A přenesl nás zároveň do pravé džungle s palmou. Dramatický rytmus čar je tu již barokní: palma se ohýbá, vegetace tvoří živé vějíře, kočkovitý pohyb šelem je navzájem vyvážen v arabesce. Zároveň – pozorovatelsky – je to vskutku úžasný tanec tygrů, ku podivu evokovaný a jehlou zachycený. Vše je prokomponováno a jestliže se slon řítí vpřed, odklonila se na něm Diana vzad, napínajíc luk, Komposice Švabinského nabývají napětí a pohybu, zde je to útok i úprk. V malém pak tu máme celé dekorativní fresko. Ovšem suchá jehla zachovala si tu svůj jakýs prudký, tygrovitý a zároveň skizzový a vynechávkový ráz.“ [Žákavec 1933, s. 284–285]
„Z klasicisující Arkadie, do níž se odkudsi z džungle zatoulal tygr, byl už jen skok přímo do středu exotického prostředí. Na suché jehle Lov na tygra (1914) je to ještě jen toto prostředí, v němž zanedlouho nalezne umělec svůj ráj: bujný porost vysokých travin, štíhlá palma a širokolistý banánovník. Zatím ještě do něho vloží dva užité již motivy, tygra (vlastně hned dva) z Arkadie, a Dianu (tentokráte jedoucí na slonu) z Ranního lovu.“ [Loriš 1949, s. 106]
„…záznam z exotické přírody, jež je stále v malířově podvědomí od dob, kdy v budoárových kompozicích byla vyjádřena modrými rajkami a exotickými motýly. I tento list dokládá, že se v umělcově nitru něco děje, že sám s něčím zápasí.“ [Páleníček 1984, s. 100]
„V letech 1914–1916 se Švabinský jako grafik téměř odmlčel. Mezi sedmi grafikami a jedním plakátem se však objevují tři listy – suché jehly Lov na tygra (1914), Ráj a Palmový háj (oba 1916), které jsou přímou předehrou opusu Rajské sonáty, započatého v roce 1917 a dokončeného v roce 1920. V těchto listech Švabinský vstupuje do světa touhy a snu, vzdáleného od skutečnosti, která je obecně úzkostná a osobně konfliktní. Probíhá první světová válka a Švabinský řeší krizi svého manželství s Elou. Hluboce prožívaný vztah k Anně Vejrychové umělec transponuje do ideálu lásky, míru a hojnosti, do rajského příběhu Adama a Evy. Křehkost techniky, kmitavost kresby ryté jehlou do měděné desky, kdy konečný efekt otisku nelze s přesností předvídat, dávají těmto listům čerstvost prvního nápadu, lehkost invence, pohyb a rytmus.“ [Wittlichová 2002, s. 131]
