Historie: „…“Léto“ pak, ačkoliv časově nejstarší, je z celé periody nejpokročilejší, formálně i obsahově. Po stránce slohové představuje první náznak skutečného impresionismu ve Švabinského tvorbě, s hlediska obsahového nalézáme zde zárodek všech pozdějších arkadických komposicí. Nahá žena, odpočívající mezi květy, spojuje se s přírodou v jeden celek…člověk i vegetace tu splývá. Není vedlejší okolností, že příroda není divoká, nýbrž kultivovaná…Od tohoto leptu byl už jenom malý krok k suché jehle, která lépe vyhovovala stoupajícímu smyslu Švabinského pro světelné kvality jevů a vzrůstající touze po malebném v grafice.“ [Volavka 1931–1932, s. 106]
„Už první jeho lept Léto (1906) je variantou námětu, který zpracoval v řadě kompozic, jež začíná Kamélií. Akt na loži, umístěném na balkónu uprostřed krajiny s pozadím kvetoucích bezů a košatého stromu, je vlastně jedním z jeho pokusů o studii ženského těla v plném letním slunečním jasu.“ [Páleníček 1984, s. 83]
