Historie: „…dřevoryt Vyprávějící musa (v knize grafické dílo zvané v soupise jako Básník a múza – pozn. ed.), zobrazující však jen poprsí obou postav. K dívce, připomínající onu na předchozím náčrtu olejem (náčrtem je myšleno dílo Malíř a musa z roku 1930 – pozn. ed.), tu vzhlíží s nedočkavostí a zanícením mladý muž, dychtivě vnímající její slova, jež mu skýtají touženou inspiraci. Zde už námět, v jádře antický a v pozadí podržující ještě římskou kulisu se starověkou zříceninou a s kopulí chrámu sv. Petra, ztrácí téměř svůj výchozí charakter a přechází v spirituální oblast cítění renesančního. Odtud už jen krok k motivů., čerpaným z mysteriósní oblasti náboženské.“ [Loriš 1949, s. 66]
„Švabinského jediný dokonale tónový dřevoryt Básník a Múza zůstává nedoceněný. Je to pochopitelné. Cítění naší doby je více zaujato expresivním stylem volného, technicky nezávislého dřevorytu takového Gauguina, jeho uměleckých druhů a následovníků. Avšak Švabinský, jenž ví, co námahy vyžaduje stylistická přísnost, si na tom listě zakládá a počítá ho ke svým nejvýznamnějším pracím. Také z úst rytců slyšel obdiv k technickému zvládnutí všech těžkých míst této své komposice. Ocenili vyrytí rukou, zejména palce Múzy ve zkrácení, pak básníkových očí, chřípí a rtů obou tváří. Švabinskému se povedlo zřetelně odlišit barevnost matérie vlasů, drapérie, pleti. Vše je vypočteno pro malířský dojem. Vždyť také na desce je motiv pro tónový dřevoryt spíše malovaný než kreslený. Deska se nepokrývá žádným podkladem a na vyleštěnou plochu se komposice nakreslí a pak ředěnou tuší anebo temperovou barvou štětcem namaluje ve všech tónech a polotónech. Nakonec se tužkou mohou ještě vyznačit v jednotlivých místech hlavní směrnice linií a pak již stačí vzít rydla. Švabinský vzpomíná na rytí Básníka a Múzy jako na jeden z nejkrásnějších, nejplněji uspokojujících zážitků, které mu výtvarná práce kdy poskytla. Tu desku ryl na Slovensku ve vesničce Pohorelská Maša na úpatí Nízkých Tater, kam v té době každoročně jezdíval na celé prázdniny…Pět hodin denně sedával nad deskou s Básníkem a Múzou a ryl…„Umělcova touha vyjádřit to, co cítí, činí z něho bytost silnější a schopnější než de facto je,“ říká Švabinský při vzpomínce na to práci…Každý vryp byl tedy uvědomělý, zdůvodněný a byl citově ve spojení s celým dílem. Nejtěžším místem byla ruka Múzy, její palec. „Palec u ruky a palec u nohy, to je jedna z nejtěžších věcí pro figuralistu,“ dovíte se od Švabinského, „a to v každé technice, jak v malování a v mosaice, tak v grafice. Ovšem, chce-li umělec vyjádřit ten palec realisticky. Rýt začal v obličeji Múzy. Nejvíce se prý však těšil na básníkovy oči, na to, jak bude muset správně položit jejich světýlka, aby se pravdivě a s výrazem dívaly na Múzu. Při práci na dřevorytu s realistickou komposicí není totiž radno v tak důležitých místech, jako jsou oči, se zmýlit. Opravovat se znamená velikou práci: je třeba vyřezat zmýlenou oblast, zasadit na to místo nový špalíček a vyhladit je dokonale do roviny desky – to je nevděčná práce a málokdy se dobře povede. Komposiční myšlenka listu Básník a Múza vzešla za pobytu Švabinského v Římě při oslavách dvoutisícího výročí narození Vergilia, největšího římského básníka augustiniánské éry. Švabinský četl v té době jeho eposy a obdivoval jeho poesii, v níž evropská renesance viděla vrchol básnění. Ve své představě uzřel Vergilia ještě mladého, jak rozmlouvá s Múzou, od níž se dovídá, že čas rychle uplyne a ze současných pyšných chrámů budou jen zříceniny, na nichž povstanou nové chrámy s novým bohem, s novou poesií.““ [Kaušitz 1959, s. 28–29]
„Básník a múza (1932). Přípravná kresba je už z roku 1931. Múza na kresbě přešla do dřevorytu beze změny, jen zrcadlově obrácena, avšak básník, který v kresbě má trpitelský výraz a je zarostlý, na dřevorytu omládl. Je zpodoben en face, kdežto múza, s hlavou ověnčenou vavřínem, je vyryta téměř z profilu. Za básníkem se tyčí ruina nějaké starořímské stavby. Před múzou roste stromek oleandru a mezi oběma hlavami svítí kopule petrského chrámu. Definitivní tvar kompozice, tónový dřevoryt, vyryl Švabinský v roce 1931 jako jeden ze svých největších grafických listů.“ [Páleníček 1984, s. 141]
„Švabinského probuzená vnímavost pro odkaz antiky, která se připravovala už během 20. let cestami do Itálie, zejména pobytem v Římě v době Vergiliových oslav v roce 1928, se v grafice vyhranila dřevorytem Básník a múza (1931). Jeho neobvyklá, figury přetínající kompozice s velkým detailem hlav a tónový, až xylograficky precizní způsob rytiny zasazují dílo do odtažité roviny nadčasové vize. Klasická uměřenost této stylové polohy předurčuje její uplatnění v Švabinského užité grafice…“ [Wittlichová 2002, s. 141]
