Historie: „Maminka v tomto svém období, kdy s otcem vedli klidný život na odpočinku v malé chaloupce, pilně se věnovala svému nejmilejšímu zaměstnání, své literární práci. Z počátku tápala a pokoušela se o retrospektivní studie života východočeského kraje, jež se jí nedařily. Brzy toho zanechala a psala o kozlovském životě, jak jej sama poznala. Napsala si studii o Fr. Em. Welzovi, o vzdělaném samotáři, jenž bydlel před námi v chaloupce a zde také zemřel. Pak psala drobné obrázky ze života kozlovských lidí v některé z nich se po dlouhém otálení odvážila poslat do Lidových novin. Staly se velmi oblíbenými, zvláště některé, pro svůj humor. Přispívala také do Moravských novin, do Trstenické stezky a jiných. Když maminka ovdověla r. 1919, Max sám se přičinil o vydání knížky, kterou pojmenovala „Jak bývalo v Kozlově“. Tehdy už do Kozlova Švabinský nedojížděl, ale ilustrace kreslil s velkou účastí, jakoby v milé vzpomínce na léta prořitá v Kozlově, na lidi, jež dobře znal a mohl snadno svým kreslířským uměním zpodobit. I pohled na Kozlov od „příčnice“ vyleptal na plotýnku a dal vytisknout jako frontispice. Knížka byla mu tak milá, že i druhé vydání, kdy už maminka nežila, ozdobil litografovanou maminčinou podobiznou.“ [Švabinská 1962, s. 341]
