Historie: „Některý den odloučil se od své „Jarní krajiny“ a kreslí naši babičku. Ta sedí v pokoji u kamen ve svém starém proutěném křesle, na klíně chová Jeliváše. Je již stářím dosti umdlená, proto ji Švabinský neunavuje každodenním sezením, jen vždy po několika dnech pokračuje ve své kresbě. Jeliváš se opět sám vnutil do obrázku, vyskočil babičce na klín a nedal se odehnat. Však se tam také šikovně usadil a babička byla spokojena. Opravdu je již hodně slabá, spánek ji přemáhá. Je to její předposlední portrét.“ [Švabinská 1962, s. 256]
