Arkádie

Zpět do katalogu děl

SGR. 87

Informace o díle

SGR: 87

Název: Arkádie

Datace rok: 1913

Technika: lept

Materiál: papír

Výška grafické desky: 407 mm

Šířka grafické desky: 334 mm

Detaily

Náklad: Vytištěno 100 tisků autorem podepsaných na japanu, pozdější tisky jsou slabší. [Palkovský 1923]

Materiál – detail: papír japan

Datum vzniku: červenec 1913

Popis / Klíčová slova

Popis: „V bílém žáru slunce, uprostřed žhavého léta, v arkadické krajině, jejíž pozadí tvoří les mohutných stromů a nad ním se vypínající vysoká stráň s okrouhlým klasickým chrámkem mezi stromy, pod otevřeným stanem zavěšeným mezi silným kmenem a ve dvě mohutné větve rozvětveným stromem, ve středu listu, odpočívá ležící nahá žena. Je částečně ve vrženém stínu, vedle ní na jejím loži sedí druhá nahá žena obrácená k pozorovateli zády, skoro celá ve vrženém, příliš silně leptaném stínu. U lože leží spící tygr, o kterého se opírá spící nahá žena. Další nahá žena odchází pod stínem slunečníku do pozadí. V pravé části listu stojí u stanu hlavní postava obrazu, polooděná, mohutná žena se snopem v pravé ruce a levicí přidržuje padající šat. Napravo od ní sedí na kmenu pokrytém aksamitovou látkou žena s hlavou v profilu. První stav je velmi málo odlišný od konečného tisku, pouze části oblohy chybějí.“ [Palkovský 1923]

Klíčová slova: akt, chrám, krajina, papoušek, strom, tygr, žena

Historie díla

Historie: „Silný náraz reality vzbudil v něm však současně stejně silnou reakci idealistickou. Z téhož měsíce jako „Léto“ je datována významná „Arkádie“, komposice ještě idealističtější než „Pocit blaženosti“ z r. 1896, na který i v jednotlivostech připomene. Jevištně organisovaný výjev je zajímavý tím, že je vlastně repertoárním souhrnem jednotlivých komposičních složek, zejména význačných ženských postav z předcházejících i následujících komposicí. Žena odpočívající na loži je stejně příbuzná ležící postavě na „Pocitu blaženosti“ jako dívce z „Léta“ z r. 1906.“ [Volavka 1931–1932, s. 113] „…byla jeho imaginace zakotvena již v jiném světě představ a tím i jeho symbolika se odívá novým rouchem, rouchem jásavé radosti. Přebolel smutek mládí a na jeho místo nastupuje žhavá víra v krásu života. A její thematikou už nejsou abstraktní pojmy citové – Touha, Blaženost, Rozkoš, ani povšechné pojmy jako Víno, Zpěv, Mládí, nýbrž úkazy, jež podmiňují život v přírodě a jež se v umělcových alegorisujicích vidinách jeví jako pantheistický hymnus optimismu. Symbolem těchto představ je nahá žena oblých tvarů, Ploditelka, Dárkyně i Živitelka, Příroda sama. Objevuje se v klasicisující stylisaci již v roce 1913 na leptu „Arkadie“, na této suché jehle již vystupuje v oné podobě, v níž se tolikrát vrátí do Švabinského děl (je jen ještě poněkud štíhlejší, nadzemštější) se snopy v náručí, unášená se svými družkami, jež alegorisují průvodní zjevy letní rovnodennosti, na antickém voze, taženém párem bílých jelenů, po oblacích. Na tomto grafickém listě začíná Švabinského „Léto“, jež je pak provždy u něho spojeno s představou šťastného života.“ [Loriš 1949, s. 38] „Ještě dříve, než se v jeho díle prosadí nový typ ženy, utvářený i zájmem sensualistickým, vznikne kompozice Arkádie (1913). V podstatě je to vize monumentálního díla, realizovaná na malém formátu leptu. Jejím hlavním znakem je zdůrazněná klasická kompozice celkové plochy listu, rozčleněná pněm stromu na dva prostory, v nichž se mísí rozbouřená romantika útesů a skal se stromy zklidněného pozadí klasicistického zaměření. Střed kompozice tvoří pět ženských aktů a ležící tygr. V této skupině se ještě něco opakuje z minula – kráčející akt připomíná Žlutý slunečník. Avšak celek už vede dál do příštích let, k ústřední ženské postavě držící snop obilí. Všechny tyto ženské figury jsou klasicky vyvážené v rozměrech i v póze. Z umělcových subjektivních zážitků sem nevniká téměř nic a kompoziční záměr zklidňuje celek v představě míru a soužití lidí i dravce. Je to jakýsi zárodek Švabinského představy ráje. Umělec hledá cestu do nového světa. Arkádie by jako goblén mohla viset na velké ploše v komnatě zámku a ničím by nepobouřila její klid.“ [Páleníček 1984, s. 99–100] „V sledu grafického díla Maxe Švabinského je už zřetelným výrazem nové cesty lept Arkádie, jediný větší list z roku 1913. V jakémsi tichém strnutí, před erupcí následujícího období Rájů, je zde zkomponováno šest sošných ženských postav na jevišti v krajinné dekoraci. Jsou mezi nimi i dva pozoruhodné figurální typy – odcházející akt, který se již stal trvalou součástí Švabinského ikonografie, a centrální žena se snopem jako Ceres, hlavní postava příštích Žní, námětu, k němuž se upne jeho malba 20. let.“ [Wittlichová 2002, s. 130]

Reference

Související grafické dílo: Sgr 83–86

Související kreslířské/malířské dílo: Arkadie, skica k leptu, 1913, kresba perem tuší na uhlové podkresbě, papír (SKaM 1170); Arkadie, zkouška velikosti k leptu, 1913, kresba uhlem karton (SKaM 1171); Skupina habrů, studie k leptu, 1913, kresba tužkou, papír (SKaM 1172); Rozeklaný kmen, studie k leptu, 1913, kresba tužkou, papír (SKaM 1173); Ležící tygr, studie zadní části těla, 1913, kresba tužkou, papír (SKaM 1174); Hlava spícího tygra, studie k leptu, 1913, kresba tužkou, papír (SKaM 1175); Spící tygr, studie 1 k leptu, 1913, kresba tužkou, papír (SKaM 1176); Spící tygr, studie 2 k leptu, 1913, kresba tužkou, papír (SKaM 1177); Spící tygr a ženský akt, studie k leptu, 1913, kresba tužkou, papír (SKaM 1178); Ženská hlava s klasy, studie k leptu, 1913, kresba tužkou a perem, papír (SKaM 1179); Sedící ženský akt, studie k leptu, 1913, kresba uhlem, papír (SKaM 1180); Dva ženské akty, studie k leptu Arkadie, 1913, kresba tužkou, papír (SKaM 1181); Ženský akt spící, studie k leptu Akradie, 1913, kresba uhlem a tužkou, papír (SKaM 1182); Arkadie, přípravná kresba k leptu, 1913, kresba uhlem, papír (SKaM 1183)

Literatura: Žákavec 1933; Matějček 1948; Loriš 1949; Kotalík 1974; Páleníček – Švabinská 1976; Páleníček 1984; Orlíková 2003

Zastoupení ve sbírkách: Muzeum Kroměřížska

Výstavy: červenec 1948 – ⁠⁠⁠⁠⁠⁠srpen 1948 Max Švabinský. Souborná výstava díla, Síně Mánesa v Praze; květen 1973 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ září 1973 Max Švabinský 1873–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1962, Okresní muzeum –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Památník Maxe Švabinského v Kroměříži; listopad 1973 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ únor 1974 Max Švabinský 1873–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1962, Jízdárna Pražského Hradu v Praze

Poznámky

Poznámky: Rozměr ryté plochy 400 × 330 mm. [Palkovský 1923]

Audio / video

Související foto