Historie: „Objednávky se střídají, přicházejí i menší věci…portréty významných osobností, jež postupně zakládají jakousi národní galerii…Po vánocích portrét Antonína Dvořáka, na který se těšil. Neobtěžoval mistra chůzí do atelieru, docházel do rodiny, do měšťanské rodiny s dospělými dětmi, pečlivě řízené rozšafnou a rázovitou chotí mistrovou.“ [Švabinská 1962, s. 204]
„Počínaje litografiemi Svatopluka Čecha (1900), Jana Nerudy a Antonína Dvořáka (obě z roku 1901), skládá se cyklus Švabinského evokací vůdčích zjevů naší kultury. V opoře o dochované fotografie, ale naprosto nepopisně, v jejich působivé transpozici, kreslil věrně podoby a vyjadřoval význam osobností. (V podstatě dotvářel, co v obrozeneckém údobí české malby v první třetině XIX. století započali v portrétech českých vzdělanců Antonín Machek a František Tkadlík.)„[Páleníček – Kotalík 1980]
„ Jeho čas grafiky nastal až v roce 1906…Tento nástup však předznamenalo ještě několik litografií vytvořených v letech 1900–1901. Kromě krajinných motivů, včetně mařákovské lesní partie, jsou to zejména podobizny, jejichž promyšlené a technicky diferencované postupy svědčí o prvním Švabinského vážném zaujetí grafikou. Portréty známých osobností českého života vytvářejí souvislou kapitolu celoživotního grafického díla Maxe Švabinského. Na jejím počátku vznikají v roce 1900 dvě varianty podobizny Svatopluka Čecha, které stejně jako následující podobizny Jana Nerudy, F. L. Riegera a obě varianty portrétu Antonína Dvořáka (1901) vycházejí z tehdejší Švabinského již rozvinuté portrétní kresby.“ [Orlíková 2001, s. 118–121]
