Historie: „Roku 1945 doplnil první část cyklu…Těch několik let, jež uplynulo od r. 1938 přes válečná léta až po osvobození, přinesla Švabinskému zklidnění a zmoudření…Práce na variantách Hugova textu o růstu Satyra v básníka ho pak přiváděla i k zamyšlení nad osudy člověka a lidstva…Nejkrásněji však zní Satyrův hymnus na les, který Švabinský nakreslil s mařákovským mistrovstvím. Popředí s mocnými pni starých stromů a prorůstajícího kořání vyplňuje Satyr očištěnou melodií dávných věků Země i lidského rodu. Básníkem se v této chvíli stává nejen Satyr, ale i Švabinský, jehož fantazie kouzlí nové krásy světa.“ [Páleníček 1984, s. 174–175]
