Historie: „Roku 1945 doplnil první část cyklu…Těch několik let, jež uplynulo od r. 1938 přes válečná léta až po osvobození, přinesla Švabinskému zklidnění a zmoudření…Práce na variantách Hugova textu o růstu Satyra v básníka ho pak přiváděla i k zamyšlení nad osudy člověka a lidstva…Svůj zpěv lká soustředěný Satyr v oblacích mezi krátery a nad rozbouřeným mořem. Vysílen odkládá nakonec flétnu. Je to nešťastný ubožák, jehož hlas však zní tak přesvědčivě, že mu naslouchají, jako by omráčena krásou jeho zpěvu, i zvířata ve velkém zástupu tygrů, jelenů, laní. Taková je síla básnického slova, že dovede mezi zvěří vyrovnat staré a pudové nepřátelství.“ [Páleníček 1984, s. 174–175]
