Historie: „Jako i jiní čeští umělci po převratu, také Švabinský, a snad on zvláště živě a horoucně, hleděl sloužit novému státu, jak se ostatně tehdy kde jaký talent i ctižádost hlásily k veřejné práci národní. v radosti nad dosaženou svobodou chtěli jsme tenkrát i zvlášť slavně a vděčně oslaviti památku těch, kdož dávno před tímto osvobozením byli účinnými dělníky na poli národním. A právě na rok 1920 připadala památka stoletého výročí narození Josefa Mánesa, umělce, k němuž měl Švabinský, jak jsme již kolikrát viděli, ze současných českých umělců vztah nejintimnější, někdy přímo vztah žáka k Mistru. Přirozeně měl míti na těch oslavách právě on nejvýznačnější výtvarný podíl. Byl to tenkrát takřka celý „Mánesův rok“. Hned v roce předcházejícím 1919 ministerstvo školství a národní osvěty vyhradilo v rozpočtu na oslavy peníz, spolek Mánes již pro své jméno postavil se v čelo akce a Jan Štenc doplňoval přípravy pro vydání souborného díla Mánesova a jeho vědeckého katalogu. Protektorem oslav byl ministr školství Habrman, čestným předsedou výboru oslavného a pracovního senior českých umělců Myslbek. Zváno bylo k hlavní slavnosti v Pantheonu Národního musea zvláštní grafickou POZVÁNKOU, leptem od profesora Švabinského. Byla to idealisovaná hlava Mánesova v profilu, hlava nyní již nikoli trpící, ale jasně a klidně hrdá a jakoby vznešeně hrdinná, s bohatým věncem vavřínovým, který té skvělé hlavě tvoří jakoby plápolající aureolu. Ve výroční den Mánesova narození, 12. května, přinesly všechny české deníky pražské k oslavným článkům též PROFIL MÁNESŮV VE VAVŘÍNOVÉM RÁMCI podle perokresby Švabinského, vhodně upravené pro novinářský tisk. Hlavní oslavný akt proveden byl toho dne dopoledne v Pantheonu ověnčením busty Mánesovy Presidentem Republiky. Slavnostní řeč promluvil Mádl a za české umělectvo přednesl Švabinský, rektor Akademie výtvarných umění, významný proslov.“ [Žákavec 1936, s. 155–156]
„V roce 1920 na něho čekala povinnost nad jiné čestná: výtvarně připravit celonárodní oslavy stých narozenin Josefa Mánesa. V leptu na pozvánku udělal Mánesovu hlavu, věnčenou vavřínem. Na plakát, realizovaný barevnou litografií, nakreslil klečící ženu–Annu, obličejem obrácenou k divákovi, v obou rukou drží palmové ratolesti a chystá se jimi ověnčit medailón Josefa Mánesa, orámovaný vavřínovým věncem. Text je vyjádřením základních údajů: Josef Mánes, na řádku pod tím Jubilejní výstava a nato časový údaj: 1820–1920.“ [Páleníček 1984, s. 112]
