Historie: „V grafice dotkl se Švabinský přímo „Žní“ jen letmo r. 1917, avšak koncepce obrazu i mnoho postav zde znázorněných vykrystalizovalo již v ní. Sama myšlenka „Žní“ vznikla již r. 1913 v cyklu „Léto“.“ [Volavka 1931–1932, s. 130]
„…Ještě v témže roce snáší svůj symbol plodnosti Přírody, svoji ženu se snopem, v dřevorytu Žně s oblaků na zem, stavě ji přímo do středu žneček; a v roce příštím vzniká nový dřevoryt, s námětem „Poledne“, jež se tolikrát v různých obměnách a v různých malířských i grafických technikách v tvorbě Švabinského znovu objeví.“ [Loriš 1949, s. 40]
„Když v r. 1914 vzniká první skizza ke Žním (jako první synthesa these – zážitku z přírody – a antithese, to jest komposice), je ústřední postava z arkadie ještě symbolem jen vágně určeným, tak jako to bylo zvykem našich symbolistů kolem r. 1900. Je jí však již přiřčena úloha hlavní a zůstane ústředním motivem jak všech skizz, tak krystalisačním bodem celé definitivní komposice. Lety se jí jen dostane určitějšího obsahu i významu. Z vágního, antikisujícího ženského zjevu až nečeských (Žákavec) ušlechtilých proporcí i forem se stane česká bohyně plodnosti, o to rustikálnější, oč je živelnější. Místo antické pásky ve vlasech je ověnčena klasy a její veselý zjev sprosté bohyně žní vydechuje tělesným zdravím a září dobrou myslí. Toto statečné počešťování, symbolicky vágně pojaté, antické mythologie se odehraje ve Švabinského díle na počátku první světové války a zraje na jejím sklonku (dřevoryt Žní 1917, kdy polovážná a polokomická povaha této bohyně ještě stále s anticky seříznutým snopem uzraje.“ [Volavková 1949, s. 132]
„V Maxově pracovním programu byly menší dřevoryty určeny pro kozlovský klid a ticho v chaloupce. Tuto zimu roku 1917 pracoval v Kozlově na třech malých dřevorytech. Malý dřevoryt „Žně“, takové nepatrné prozrazení myšlenky na plátno, jež ve své definitivní podobě, malované olejem, je až obrovské, probleskne zde drobným dřevorytem. Jako by utkvělá myšlenka na velkou komposici malovaného obrazu, jež neustále doprovází autora vedle vší ostatní významné práce, k jejíž realisaci dojde až po letech.“ [Švabinská 1962, s. 348]
„Švabinský se z rájů a pralesů vrátil do přírody české…Není to jen plodivost Země, kterou se chystá oslavit Žněmi, k nimž si už udělal dvě přípravné práce, v oleji a dřevorytu. Příroda je mu rámcem, v němž v plném slunci tančí svůj tanec bájné víly za slunovratu.“ [Páleníček 1984, s. 110]
