Vlastní podobizna

SGR. 141
Muzeum Kroměřížska, U 1089, R 562
Informace o díle
SGR: 141
Název: Vlastní podobizna
Datace rok: 1917
Technika:
Materiál: papír
Výška celková: 440 mm
Šířka celková: 323 mm
Výška grafické desky: 295 mm
Šířka grafické desky: 266 mm
Signatura (značka na desce): Vpravo dole signováno ve dvou řádcích 1917 MŠ. (pozn. ed.)
Náklad: Vytištěno 50 tisků autorem číslovaných a signovaných. [Palkovský 1923]
Popis: Autoportret Maxe Švabinského, poprsí s přísného profilu, lícní kosti modelované, vousy drsné, hebké, lesklé vlasy v dekorativních vlnách nahoru, bílý límeček, velmi modelovaný tmavý kabát, pozadí tonováno světleji černými vodorovnými čarami.“ [Palkovský 1923]
Klíčová slova: ,
Historie: V tomto graficky tak čilém a úrodném roce Švabinský po jehle zase sahá k dřevorytu. Od 22. do 27. července připravil pro rytí v dřevě kresbu vlastní své hlavy v přísném profilu a patrně hned nato kresbu i ryl. O tomto AUTOPORTRETU píše (na uv. m.) Hofbauer: „Musím se přiznati, že mi skorem překáží výstižná pravdivost podoby fysické i charakteru, takže nemohu pro potěšení ze zdařilosti této podoby fysické i charakteru, takže nemohu pro potěšení ze zdařilosti této podoby ani řádně užít výtvarných stránek práce. O výrazu oka, úst je marno mluvit tomu, kdo autora nezná. Zato tomu, kdo ho zná, netřeba co vykládat – a čím lépe ho zná, tím méně slov třeba. ale technicky je tu prostředky až zarážejícími jednoduchostí podáno snad vše, čeho lze dosáhnout.“ I vyzvedá Hofbauer, sám občasný rytec v dřevě, zvláště modelaci lícní kosti, drsnost vousů na tváři, hebkost, lesk a dekorativní pohyb vlasů, modelaci tmavého kabátu, vše bez hledání, svrchovaným ovládnutím jedné jednoduché linky. – Dodejme ještě, že portret má formát skoro čtverce, v němž neutrální, nekonečné pozadí je vytvořeno z vodorovných hustých rysů nestejné tloušťky, takže se zdá chvěti; tmavé vlasy a černý kabát dávají pohublé bílé tváři kontrastem reliefnost a živost; na lici pozorujeme křižování linií (t. zv. Kreuzstich), jehož Švabinský v dřevorytu jinak neužívá, ježto je považuje spíše za postup mědirytecký a modeluje raději šířkou své čáry.“ [Žákavec 1936, s. 94–⁠⁠⁠⁠⁠⁠96] „Unášen nadšením pro nový výraz svého grafického umění, vsunul během války menší dřevoryt i do intervalů mezi velkými listy „Rajské sonáty“. Mezi menší formáty dřevorytů tohoto období náleží „Vlastní portrét“. Výrazný profil, začarovaný do hudební harmonie dřevoryteckých linií, skanduje svůj rytmus s mladistvou energií. Snad je to víc báseň nebo píseň než portrét…Profilový portrét má v sobě cosi radostného, stejně jako suchá jehla „Otakárek ovocný na lipovém květu“, jež byla předchůdcem portrétu.“ [Švabinská 1962, s. 346–347] „Z roku 1917 je Vlastní podobizna, provedená v dřevorytu – profil obrácený doprava. Také o tomto portrétu se Hofbauer rozepsal: „Musím se přiznati, že mi skoro překáží výstižná pravdivost podoby fyzické i charakteru autora, takže nemohu pro potěšení se zdařilosti této podoby ani řádně užít čistě výtvarných stránek práce. O výrazu oka, úst je marno mluvit tomu, kdo autora nezná. Zato tomu, kdo ho zná, netřeba co vykládat, a čím lépe ho zná, tím méně slov třeba. Ale technicky je tu prostředky až zarážejícími jednoduchostí podáno snad vše, čeho lze dosáhnouti. Modelace lícní kosti, drsnost vousů na tváři, hebkost, lesk a dekorativní pohyb vlasů, i modelace kabátu, bez hledání, svrchovaným ovládnutím jedné jednoduché linky.“ [Páleníček 1984, s. 109]
Literatura: Žákavec 1936; Loriš 1949; Páleníček 1984; Páleníček 1987; Orlíková 2001
Zastoupení ve sbírkách: Městské muzeum Česká Třebová, Muzeum Kroměřížska, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie umění Karlovy Vary, Památník národního písemnictví, Muzeum umění Olomouc
Výstavy: květen 1973 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ září 1973 Max Švabinský 1873–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1962, Okresní muzeum –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Památník Maxe Švabinského v Kroměříži; listopad 1973 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ únor 1974 Max Švabinský 1873–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1962, Jízdárna Pražského Hradu v Praze