Historie: „Jako každý rok i letos bude Švabinský pracovat v Kozlově na velkém obraze. A bude to obraz z kozlovského prostředí a z kozlovského života chudých a pilně pracujících lidí. Tkalcovský stav, po kozlovsku „veřtat“, ho hned při prvním spatření silně zaujal…Ve světničce naší sousedky Čejkové stál také veřtat, na kterém její muž pracoval po celý rok… Stav u Čejkové byl ohromný, rozložil se docela bezohledně od podlahy až k podvalovému stropu, podél dvou malých okének, jimiž zeleným listovím v předokenní zahrádce probleskovalo letní zářivé slunce. Zabíral polovinu světničky. Byl to zajímavý malířský motiv, svým primitivním složením a osvětlením, tak příznačným pro chaloupky na Vysočině. Švabinský také když v r. 1900 do světničky vdovy Čejkové po prvé vstoupil, byl překvapen neobvyklým malířským dojmem. Okénky za stavem, obrácenými k východu, linula se zeleň ovocného sadu, prosvícená sluncem, a zaplavovala světničku zeleným jasem. Celá světnička se zdála zelená. Ten malířský dojem byl tak silný, že hned nakreslil perem skicu na zeleném podkladu. První skica nebyla kulatá jako pozdější obraz malovaný na plátně; byla čtvercová… Druhou skicu maloval Max v Praze, před odjezdem na prázdniny roku 1901… „U stavu“ byl obraz podivný, jako zasvěcený blízké smrti – působil na každého až sugestivně. Snad jeho grafický zjev, černá kresba na zeleném podkladu, jež zářila sluncem, vysílala tolik síly. Byl středem pozornosti na VII. výstavě spolku „Mánes“ v pavilonu pod Kinskou zahradou, v instalaci Kotěrově. Téhož roku vyšla jeho reprodukce jako příloha „Volných směrů“. Kritika jej obdivovala. A jako dítě příliš nadané, příliš výjimečné dojímá svým tragickým osudem, skončil i „Stav“ tragicky. Byl poslán do Ameriky na světovou výstavu v Saint–Louis, kde byl odměněn Velkou zlatou medailí. Na výstavě byl zakoupen pro San Francisco, kde shořel při zemětřesení. Truchlili jsme pro něj jako pro živou bytost…. Vídeňský ústav grafického umění chce vydat litografii podle obrazu „U stavu“, jejž pohltily plameny…. Na litografii „U stavu“ pracoval s láskou jako na významném grafickém listu, ale již svým kabinetním formátem stala se jen ozvěnou tehdejší mohutné skladby. Zmizelé dílo zůstalo neopakovatelné. Její formát nebyl kulatý jako na velkém olejovém obrazu, ale čtvercový jako na olejové skice. Rohy doplnil zpaměti. Byla také pracována na zeleném podtisku černou kresbou.“ [Švabinská 1962, s. 213–216, 245]
