Historie: „Po dva roky se grafikou Švabinský nezabývá. Teprve roku 1900 vznikl litografovaný portrét Sv. Čecha, podáním rovněž shodný se současnými kresbami. Jak veliký je tu však opět pokrok! Technika litografie je tu už dokonale zvládnuta. Měkké světlo jemně klouzá po mírně zvlněné formě, lehounké sfumato spojuje obrysy objemů, které tiše splývají. Dobová melancholie se projevuje jakýmsi komorním přednesem. Nikde po celé pokreslené ploše není žádného kontrastu. Litografická tužka zrnitý podklad spíš tónuje, než na něm zanechává určitější stopy rukopisu. Měkkost faktury, která si však dovede zachovat přesnost téměř fotografickou, vyjadřuje tu měkkost nálady a ta opět ku podivu odpovídá povaze portrétovaného.“ [Volavka 1931–1932, s. 98] „V roce 1897 pokoušel se Švabinský po prvé v litografii. Roku 1900 vyšel pak z jeho ruky litografovaný portrét Svatopluka Čecha – K. B. Mádl byl jím nesmírně nadšen, vítaje ve Švabinském vyvoleného obroditele zapomenuté techniky – aby zahájil řadu nádherných listů, ve kterých se vždy znovu uplatňoval Švabinského vynikající malířský cit a jeho podivuhodná dokonalost kresby.“ [Květ 1950, s. 21] „Dal se do portrétování Svatopluka Čecha. Jezdil za ním do jeho bytu v Holešovicích, kde básník bydlil se svými sestrami, nakreslil jeho portrét tužkou a pak tuto pomocnou kresbu nakreslil znovu na litografický kámen. Pracoval u nás, ne ve svém syrovém atelieru. Tam žil nyní Chudý kraj v chladném prostoru a tichu velkých galerií.“ [Švabinská 1962, s. 180] „Jeho čas grafiky nastal až v roce 1906…Tento nástup však předznamenalo ještě několik litografií vytvořených v letech 1900–1901. Kromě krajinných motivů, včetně mařákovské lesní partie, jsou to zejména podobizny, jejichž promyšlené a technicky diferencované postupy svědčí o prvním Švabinského vážném zaujetí grafikou. Portréty známých osobností českého života vytvářejí souvislou kapitolu celoživotního grafického díla Maxe Švabinského. Na jejím počátku vznikají v roce 1900 dvě varianty podobizny Svatopluka Čecha, které stejně jako následující podobizny Jana Nerudy, F. L. Riegera a obě varianty portrétu Antonína Dvořáka (1901) vycházejí z tehdejší Švabinského již rozvinuté portrétní kresby.“ [Orlíková 2001, s. 118–121]