Historie: „Dne 11. listopadu 1918 uzavřením příměří Spojenců s Němci v Rethondes ve vlaku Fochově skončila se vůbec Světová válka. Mírové jednání potvrdilo Republiku Československou, kterou řídil, vrátiv se z exilu, její President, Masaryk. Již počátkem ledna 1919, vždy dopoledne, kreslí Švabinský na Hradě pražském ve zvlášť zařízeném pokojíčku přípravnou kresbu pro velikou DŘEVORYTOVOU PODOBIZNU PRESIDENTA MASARYKA. Šlo o oficielní portret, objednaný ministerstvem školství, objednaný ministerstvem školství a národní osvěty. Zároveň bylo to první portretování Masaryka jako Presidenta. Kresba křídou a uhlem (signovaná: M. Švabinský, Praha Hrad leden 1919; reprod. v Stu kresbách, 14) podává již celé pojetí pozdějšího dřevorytu, prováděného v zimostrázu až od 4. března do 5. května, tedy po dva měsíce. Mezitím udělána litografovaná hlavička Presidentova pro přílohu Moderní Revue. Dřevoryt je uspořádán obdobně jako list s Mánesem, u rohu stolu, o nějž je opřena levice stojícího Presidenta. Ten stejně drží ve spuštěné pravici atribut a stejně je jeho postava kreslena do nadkolení. Ale proti tříčtvrtečnímu profilu Mánesovu hledí Masaryk skoro en face a také tělo je více natočeno k pozorovateli, takže je viděti i celý vývin pravice od ramene dolů. Proti těsně zapiatému dlouhému kabátu, jenž postavu Mánesovu činí ještě hubenější, je zde otevřený cutaway vhod živé hybnosti Masarykově.“ [Žákavec 1936, s. 125]
„Národ se radoval a jásal nad získanou svobodou. Všude zavládla veselost. V té záplavě radosti nabývaly naše nejideálnější, nejtoužebnější sny zdání skutečnosti, brzy se však pravda, zastíraná růžovou rouškou klamných slibů, pochopila. Patříme k těm, již prostým srdcem věřili. I Max uvěřil a uchvácen vlnou národního nadšení radostně spěchal po několik dnů na Hrad, kde v časově přesně vyměřeném termínu od půl deváté do tří čtvrtí na deset ráno portrétoval presidenta Masaryka. Jen málo dnů, snad jen dva (dle zápisu jen 6. a 7. leden) stačily k nakreslení hlavy, rukou a proporce celé postavy. Po nutných přípravách a studiích byl pak portrét v únoru během deseti dnů vyryt a připraven k tisku.“ [Švabinská 1962, s. 349]
„Vznik samostatného Československa přivítal Švabinský kresbou vlastenecké alegorie. Brzy se dostavily státní objednávky: především oficiální portrét presidenta Masaryka v dřevorytu, rozšířený po školách a úřadech…“ [Škranc 1987, s. 40]
„V období Rajské sonáty vznikají i dvě podobizny – Josef Mánes a T. G. Masaryk, jakési pomníky osobností Švabinskému v mnohém blízkých, které se staly prostřednictvím jeho grafické interpretace součástí národního podvědomí…K Masarykovi přistupoval naopak jako analyzující portrétista a občan k soudobému státníkovi, jehož myšlenky i činy podobizna reprezentuje v přítomném čase. Rozdílnost pojetí, patrná i kompozičně v odlišné míře kontaktu s divákem – Mánes hledí mimo prostor, Masaryk do publika – určuje i volba různých způsobů dřevorytu…Podobizna T. G. Masaryka, v plastickém objemu cizelovaná jemnými vrypy spíše tónového dřevorytu, se zvláštní péčí věnovanou tváři a ruce, je definicí živé osobnosti aktuálního státotvorného významu.“ [Wittlichová 2002, s. 135–136]
