Historie: „Z leptu Poledne je arci zřejmo, že k dokonalému vyjádření všech těch delikátních nuancí v nebeském prostoru sloužil citlivému oku malířovu jemný hrot grafické jehly ještě lépe než pero. Snad umělec přece jen pociťoval, že perokresba tak, jak si ji vypěstoval v minulých letech, není nejvhodnější technikou pro rychlou krajinářskou práci v plenéru, a že k bystrému záznamu kratičkého zlomku z bohatství světelného a barevného dění v přírodě, k záznamu, který by plně vyhověl jeho rostoucímu impresionistickému cítění, je třeba jiné techniky, jiného materiálu.“ [Květ 1950, s. 21]
„Odpoledne se Max toulá po kozlovských polích, v ruce kus lepenky s vykrojeným okénkem, jež přikládá k oku, aby nerušen okolím viděl jen úsek krajiny, jež ho zaujala. Zná ze svých toulek mnoho motivů, má zapotřebí jen se rozhodnout. Rozhodl se pro dva lepty kozlovské krajiny stejného formátu. Jeden se bude jmenovat „Ráno“, druhý „Poledne“…Druhý lept „Poledne“, motiv z dolního konce vesnice, pozorovaný z cesty do Dolíku, dýchá poledním žárem. Krátké polední stíny stromů i stromků v sadě před chaloupkou tetelí se v nehybném žhavém vzduchu. V rokli prýštící kozlovský potůček, ten jarní bouřlivák, je tu při svém výpadu z vesnice ukryt v listí podbělu a tiše jen bublá, provázen kořennou vůní. Poslední stromy z vesnice, dvě stříbřité vrby, vysoká a nižší, stojí jako čestná stráž se svou suitou nízkého vrbového proutí po obou březích potůčku. Vzdušná stříbřitost těchto vrb inspirovala Švabinského ke komposici, proto si na nich dal obzvláště záležet a provedl je podle Rembrandta mnoha jemnými čárkami. Průsvitné jemnosti stromů dosáhl leptáním. Jen několik okamžiků směla leptat kyselina, delší leptání by kresbu zhrublo a malířsky viděná vzdušnost a stříbřitost stromků by zmizela. Pro tisk nanesená černá barva je neúprosná. Slabé leptání jemňounkých čáreček vytvořilo však lehkou barvu nazrzlou a stromky zprůsvitněly. Klamný je letní žár krajiny, léto je na sklonku; po vysokém, zářivě oblačném nebi letí hejno čápů od opatovských rybníků do svých zimních sídlišť na březích Nilu.“ [Švabinská 1962, s. 299]
