Historie: „Ještě v prosinci doleptána VELIKÁ PIETA, což je zvětšená Pieta malá…Figury byly zvětšeny, formát však zúžen a sevřen. Kristus, veliký, je zvlášť propracován. Vůbec výrazy jsou produševněny, tak rysy stařenčiny se stáhly, nos zešpičatěl a brada povystoupla, také noční krajina má výraz ztrnutí v hrůze, kdy mdle osvětlované listí visí bez pohnutí. Hlavní osoby jsou spojeny společným stínem. A ty postavy nejsou již ze žádné doby, „jsou to muži a ženy, které od samé věčnosti doufají a se chvějí před milovaným příbuzným“ – jak je líčí Mauclair, který tu vidí „úzkost a horoucnost jejich srdcí projevující se nábožensky, mimo všeliké místo, na té rozdírající stránce, horečně komponované a v horečce provedené kalným zrakem halucinovaného v deliriu“. A o technice praví: „Technika tohoto leptu zůstává úmyslně široká, nervosní, jako některé listy Rembrandtovy“ – Ritter zde nadsázkou podotkl, že se tu „tomuto bezvadnému kreslíři přihodily ženy se dvanácti hlavami“…Kozlovská rodina v tomto temnosvitu, až dramatickém, rozplývá se v neurčité stíny, ale přece tu trvá při thematu tak starobylém moderní šat dnešních lidí.“ [Žákavec 1933, s. 172]
„Do Prahy jsme se vraceli bez babičky, bez bytosti, jež byla stále s námi, žila vedle nás a teď odešla navždy. Švabinský komponuje současně dva motivy z katolické mystiky „Pietu“ a „Před snímáním s kříže“. Což je možné, aby zcela přirozený osudový zásah mohl rozetnout i vnitřní svět tvůrčí osobnosti tak hluboce, že opouští, i když jen dočasně svůj svět životních radostí a oddává se metafysickému dumání o věčné záhadě života a smrti?…Druhým, čistě výtvarnickým impulsem ke komposicím byl nesmazatelně silný dojem z Rubensova obrazu „Snímání s kříže“ za letošní cesty po Holandsku a Belgii…O vánočních prázdninách v Kozlově pracuje na velké grafické plotně, na leptu „Pieta“. Komposice pro lept má večerní osvětlení a oproti akvarelu jsou některé figury vyměněny. Jen náš Jeliváš na obou komposicích stejně je účasten rodinného žalu. Stojí uprostřed skupiny, jeho pomalé plížení k lidem a nepatrně pozvednutá hlavička vyjadřují účast a jeho chvostík, smutně pokleslý, smutek i strach.“ [Švabinská 1962, s. 265–266, 275]
„Rok 1906 připomněl třísté výročí Rembrandtova narození. Volné směry přinesly kromě literárních příspěvků i soubor reprodukcí Rembrandtových obrazů a grafik, mezi jiným i nejvýznamnějších leptů Kalvárie a Snímání z kříže. Vcítění do duchovního i lidského dramatu v Rembrandtových biblických námětech zapůsobilo zejména na větší Švabinského kompozice z roku 1906, na lepty Před snímáním z kříže a obě varianty Piety…Švabinský, podobně jako v leptu Před snímáním z kříže, přenesl scénu do přítomnosti, na dvorek kozlovského stavení, kde se shromáždila skupina nejbližších, vlastně členů rodiny Vejrychovy ve smutku nad odchodem babičky…“ [Wittlichová 2002, s. 126–127]