Historie: „Hned po prvním listu „Rajské sonáty“ objeví se na jaře roku 1917 velký dřevorytecký portrét celé postavy Josefa Mánesa, pracovaný v pražském atelieru. Jako by nedovedl svou radost z nového svého umění unésti, musel ji sdělit svému milovanému a obdivovanému Mistru. Ten mu učaroval svým velkým uměním, svým duchem, svou velikou lásku k lidu a k národu. Miloval i Mánesův fysický zjev, jeho štíhlou postavu a krásnou, výtvarnicky modelovanou hlavu nejušlechtilejších forem, ideální hlavu malíře. Domlouvá se s ním výtvarnou mluvou, proto z portrétu vyzařuje všecek obdiv, nadšení a láska, jakou Švabinský choval k zbožňovanému Josefu Mánesovi.“ [Švabinská 1962, s. 346]
„Když v roce 1917 vyryl svůj první dřevoryt z Rajské sonáty, rozhodl se Švabinský, že v přibližně stejném formátu vyryje i podobiznu Josefa Mánesa. Tím se k němu chtěl přihlásit jako k tvůrci tradice českého výtvarného umění. Mánesa zpodobnil v třičtvrtečním natočení, v pohybu, jak prochází ateliérem a z odstupu pozoruje svou práci. Oblečen je v dlouhý, černý kabát, kolem krku má vysoký stojatý límec a v knoflíkové dírce mu bělostí svítí konvalinka, které jsme si všimli i na Švabinského listu Zjevení jako symbolu krásy domácí přírody. Mánes stojí proti našedlému pozadí, kolem jeho postavy poněkud prosvětlenému. V pravici drží štětec a prsty levé ruky se opírá o stůl s paletou. Krásná je především Mánesova Hlava. Hofbauer o ní obdivně napsal: “ V první řadě upoutá nás – po právu – hlava Mánesova. Jen mimochodem povím, že v této pozici neměli jsme ji dosud na žádné, nám dochované podobizně Mánesově; a tu nedala Švabinskému svědomitost, aby si ledabyle představil tříčtvrteční profil Mánesův! Proto si napřed celou hlavu vymodeloval a dle této pomůcky studoval různé přeřezy tříčtvrtečního profilu…Cítíte zde všechnu jeho lásku k Mánesovi, s níž pracoval na produševnělé ruce – na této požehnané pravé ruce, v níž štětec spočívá jako čarovný proutek a jež nám zanechala tolik skvostů českého umění.“ Krásná hlava dotváří Švabinského představu o umělci, kterého pod svým portrétem charakterizoval i textem: Ke cti a chvále Josefa Mánesa/malíře laureáta českého národa/tento list léta Páně 1917 do dřeva vyryl pokorný dělník Maxmilián Švabinský/český malíř a rytec. Švabinský portrét provedl čárkovaným dřevorytem do zimostrázové desky. Tak vznikl list opravdu monumentální, který vzbudil velkou pozornost nejen u výtvarné kritiky. Ta se ozvala velmi pochvalně. Nejpozoruhodněji přijal dřevoryt tehdy mladý třicetiletý V. V. Štech.“ [Páleníček 1984, s. 107–109]
„V období Rajské sonáty vznikají i dvě podobizny – Josef Mánes a T. G. Masaryk, jakési pomníky osobností Švabinskému v mnohém blízkých, které se staly prostřednictvím jeho grafické interpretace součástí národního podvědomí. Do Mánesovy podobizny, syntetického vyjádření umělce jako pojmu, ale také „mohutné psychologické studie osobní tragédie génia“, vložil Švabinský i vědomí sama sebe jako nositele Mánesova odkazu. Rozdílnost pojetí, patrná i kompozičně v odlišné míře kontaktu s divákem – Mánes hledí mimo prostor, Masaryk do publika – určuje i volba různých způsobů dřevorytu. Lineární velkorysé vedení rydla vyjadřuje postoj a gesto v ucelené a významově nadčasové projekci Mánesovy postavy.“ [Wittlichová 2002, s. 135–136]
