Historie: „Podobizna F. X. Šaldy je nejenom jedním z nejlepších portrétů Švabinského, nýbrž náleží ve své citlivosti a fragilitě, břitkosti kresebné i psychologické k nejlepším podobiznám, jež byly vytvořeny v našem umění té doby.“ [Volavka 1931–1932, s.106]
„A nyní onen leptový portret F. X. Šaldy…Mauclair mluví o „naprosto obdivuhodném, nezapomenutelném leptu delikátního esthetika Šaldy“. Píše: „Vše tu dospívá k nejsilnějšímu projevu individuálního charakteru. Připojení a forma ucha, tak podivně utvářeného (je pokrouceno jako zavíjející se konec houslí), způsob, jak se oční důlek spojuje s vrchem líce, podání neposlušných vlasů, plochá modelace čelistí, vše je individualisováno, a bolestná, snivá, nonšalantní a nekonečně znavená jakost pohledu je překvapující. Ale výraz tohoto obličeje člověka rafinovaného, nervosního, neklidného, přemýšlivého, rozčarovaného jest ještě prodloužen a komplikován sklonem hlavy, únikem ramen, příliš útlých na poměry celého těla, štíhlého a pohublého, způsobem, jak spadají paže, subtilní analysou dlouhé křehké ruky, dolů visící a která má, smím-li tak říci, touž fysiognomii jako sama tvář. Vše, i to schválné nedodělání obleku, trupu, druhé paže v bledých tazích leptu přispívá k celkovému dojmu elegantní nedbalosti, únavy těla i duše. Dokument psychologie právě tak jako umělecké dílo.““ [Žákavec s. 182–184]
„První práci v Praze, portrét F. X. Šaldy, kreslí na plotnu v horečném nadšení. Střetly se tu dvě osobnosti, vědecká, pátravá a básnickým duchem nadaná osobnost Šaldova a Švabinského mistrovství, jež dovede tyto vlastnosti vidět prismatem obdivné úcty a citem ke spřízněnému duchu. Ušlechtilá technika leptu, jež je schopnější než perokresba na jarním portrétu F. X. Šaldy, aby vyjádřila tyto subtilní záchvěvy, přispěla k sugestivnímu dojmu, jakým portrét působí. S motýlí lehkostí pracoval na této plotně nezatížen problémy, jež skýtá živá bytost dosud neprozkoumaná ve svých kresebných záhadách.“ [Švabinská 1962, s. 274]
„Do řady portrétů patří i podobizna F. X. Šaldy, mistrovské dílo Švabinského grafika. Na něm autor zachoval – vedle perokresby – svou ostře viděnou psychologickou studii podoby jedné z nejvýznamnějších osobností české kultury.“ [Páleníček 1984, s. 84]
„Od roku 1906 je Švabinský zaujat leptem, s nímž jej sbližuje jeho suverénní perokresba. Nejcennějším výsledkem Švabinského grafického portrétu , nejen tohoto období, je lept z roku 1906, zachycující sedící polopostavu spisovatele a kritika F. X. Šaldy. Šaldova intelektuální výlučnost a fyzicky zajímavý zjev podnítily Švabinského k vrcholnému výkonu, který byl současníky zaujatě hodnocen.“ [Wittlichová 2002, s. 122]