Historie: „Exlibris Maxe Švabinského pro Knihy Julia Zeyera, tento ušlechtilý lístek, spojující básníkův biblioteční odkaz s představou mladistvého gotického malíře, hledače nebo ochránce sv. Graalu, Amise, Amila, bývá sběrateli pokládán za vlastní knižní značku básníkovu. Dr. Karel Herain v 5.–6. čísle XV. ročníku Štencova Umění (1943–44, str. 200) se v studii „ Užitá grafika v díle Maxe Švabinského“ přiklonil k mínění druhému. Píše doslovně: „ Do r. 1901 vkročuje knihovna Náprstkova musea v Praze vznik kresleného exlibris Julia Zeyera, určeného po jeho smrti k označení jeho soukromé, tomuto museu věnované knihovny.“ I když formulace tato není jednoznačná („ vznik kresleného exlibris Julia Zeyera, určeného po jeho smrti“), odvažujeme se ji přijmouti asi v tom smyslu a výkladu, jehož jsme se sami drželi: s exlibris Švabinského pro Zeyera je to patrně jako s musejním razítkem pro knihovnu Hankovu („ Z Hankových“): jsou to exlibris nikoli vlastnická, nýbrž donátorská nebo přejimačská.“ [-o- 1946, s. 9] „ V nedávno vyšlé knize vzpomínek Stanislava Kodyma „ Dům u Halánků“ líčí autor, jak došlo ke kresbám knižních značek Vojty Náprstka a Julia Zeyera. Pro zajímavost zopakujeme. „A ještě něco objednala paní Náprstková u mladého nadějného malíře (Švabinského): exlibris pro knihovnu. Před tím se knihy pouze značkovaly kovovým razítkem: Vojta Náprstek, ležatým písmem, později pak menším, kde tatáž slova jsou sestavena a uzavřena v malém kruhu. Exlibris se vlepovala do všech knih teprve dodatečně. – Tento grafický list nakreslil Švabinský asi podle přání a pokynů paní Náprstkové, která chtěla mít na vyobrazení: košatý strom, loď na moři na památku Náprstkova pobytu v Americe a hlavně malé děti, jak si hrají kol náprstku, který malíř skutečně usadil na stromový pařez. S těmi dětmi byl trochu úraz, nakreslil je totiž oděny jen jejich nevinností, což se zdálo paní Náprstkové trochu odvážné; nu, což dělat, malíř je několika škrty pera zbavil pohlaví. Opakoval se tedy doslova případ, jaký zažil Josef Mánes se svým záhlavím ke „Květům“ z roku 1867. Zato měl úplnou volnost s exlibris pro knihovnu Julia Zeyera, kterou básník, jak bylo zmíněno, odkázal Náprstkovu museu. Toto exlibris bylo kresleno rovněž na objednávku paní Náprstkové již po smrti básníka, který je arci nikdy neviděl. Postava zamyšleného rytíře se skloněným mečem, stojícího pod smutečním stromem, je výmyslem i provedením dílem mistra Švabinského.“ [pv 1955, s. 10]