Historie: „…a Max srdečně se s nimi loučí kresbou na kovovou plotýnku jako podáním pravice. Hlubokým altovým tónem zní ve své prostotě, bezobsažnosti, nezajímavosti drobný leptíček „Domů“ a snad právě tu je skryta a figurkou vyjádřena absolutní beznaděje, definitivní ukončení jedinečné romantické melodie, jež zněla po mnoho let a nyní doznívá bez jediného proneseného slova.“ [Švabinská 1962, s. 331]
