Historie: „Výhody techniky (suchá jehla) se osvědčily u „Podobizny A. Sovy“. Nervosní kmitání světla na hebkém, tmavém základě hraje zde roli také psychologickou. Nikdo nemohl jistě Sovovu osobnost lépe pochopiti než intimní lyrik impresionismu, jakým se zde projevil Švabinský.“ [Volavka 1931–1932, s. 108]
„Plavovlasý a bledý básník je tu podán v šerosvitném kontrastu na pozadí zcela tmavém energickými a bohatými čarami současně několika jehel, jakoby v zornovských šlézích, s temperamentním vychýlením hlavy, s podepřením brady o ruku, kdy na nás přímo hledí za skřipcem velké halucinované oči nervosního sensitiva. “ [Žákavec 1933, s. 210]
„Letos poprvé zkouší Max novou grafickou techniku. Již mnohokráte mi vypravoval o grafické technice zvané „suchá jehla“, jež vyžaduje mistrovské ovládání kresby…Jako vždy i tentokráte se Maxovi suchá jehla hned napoprvé daří. Nicméně i „Hlava starce“ i „Park“ i „Vlastní podobizna“ jsou mu jen prvními pokusy o suchou jehlu, snad jakýmisi improvisacemi. Teprve podzimní suchá jehla portrétu Antonína Sovy byla práce, s níž byl Švabinský spokojen…Nastalo podzimní období, kdy Švabinský provedl nejprve portrét Antonína Sovy technikou suché jehly, potom sochaře Stanislava Suchardy a několik dámských portrétů v perokresbě.“ [Švabinská 1962, s. 277–278, 284]