Historie: „Národ se radoval a jásal nad získanou svobodou. Všude zavládla veselost. V té záplavě radosti nabývaly naše nejideálnější, nejtoužebnější sny zdání skutečnosti, brzy se však pravda, zastíraná růžovou rouškou klamných slibů, pochopila. Patříme k těm, již prostým srdcem věřili. I Max uvěřil a uchvácen vlnou národního nadšení radostně spěchal po několik dnů na Hrad, kde v časově přesně vyměřeném termínu od půl deváté do tří čtvrtí na deset ráno portrétoval presidenta Masaryka. Jen málo dnů, snad jen dva (dle zápisu jen 6. a 7. leden) stačily k nakreslení hlavy, rukou a proporce celé postavy. Po nutných přípravách a studiích byl pak portrét v únoru během deseti dnů vyryt a připraven k tisku.“ [Švabinská 1962, s. 349]
„Vznik samostatného Československa přivítal Švabinský kresbou vlastenecké alegorie. Brzy se dostavily státní objednávky: především oficiální portrét presidenta Masaryka v dřevorytu, rozšířený po školách a úřadech…“ [Škranc 1987, s. 40]
„V období Rajské sonáty vznikají i dvě podobizny – Josef Mánes a T. G. Masaryk, jakési pomníky osobností Švabinskému v mnohém blízkých, které se staly prostřednictvím jeho grafické interpretace součástí národního podvědomí…K Masarykovi přistupoval naopak jako analyzující portrétista a občan k soudobému státníkovi, jehož myšlenky i činy podobizna reprezentuje v přítomném čase. Rozdílnost pojetí, patrná i kompozičně v odlišné míře kontaktu s divákem – Mánes hledí mimo prostor, Masaryk do publika – určuje i volba různých způsobů dřevorytu…Podobizna T. G. Masaryka, v plastickém objemu cizelovaná jemnými vrypy spíše tónového dřevorytu, se zvláštní péčí věnovanou tváři a ruce, je definicí živé osobnosti aktuálního státotvorného významu.“ [Wittlichová 2002, s. 135–136]
