Historie: „Do Prahy jsme se vraceli bez babičky, bez bytosti, jež byla stále s námi, žila vedle nás a teď odešla navždy. Švabinský komponuje současně dva motivy z katolické mystiky „Pietu“ a „Před snímáním s kříže“. Což je možné, aby zcela přirozený osudový zásah mohl rozetnout i vnitřní svět tvůrčí osobnosti tak hluboce, že opouští, i když jen dočasně svůj svět životních radostí a oddává se metafysickému dumání o věčné záhadě života a smrti?…Druhým, čistě výtvarnickým impulsem ke komposicím byl nesmazatelně silný dojem z Rubensova obrazu „Snímání s kříže“ za letošní cesty po Holandsku a Belgii…O vánočních prázdninách v Kozlově pracuje na velké grafické plotně, na leptu „Pieta“. Komposice pro lept má večerní osvětlení a oproti akvarelu jsou některé figury vyměněny. Jen náš Jeliváš na obou komposicích stejně je účasten rodinného žalu. Stojí uprostřed skupiny, jeho pomalé plížení k lidem a nepatrně pozvednutá hlavička vyjadřují účast a jeho chvostík, smutně pokleslý, smutek i strach.“ [Švabinská 1962, s. 265–266, 275]
„Rok 1906 připomněl třísté výročí Rembrandtova narození. Volné směry přinesly kromě literárních příspěvků i soubor reprodukcí Rembrandtových obrazů a grafik, mezi jiným i nejvýznamnějších leptů Kalvárie a Snímání z kříže. Vcítění do duchovního i lidského dramatu v Rembrandtových biblických námětech zapůsobilo zejména na větší Švabinského kompozice z roku 1906, na lepty Před snímáním z kříže a obě varianty Piety…Švabinský, podobně jako v leptu Před snímáním z kříže, přenesl scénu do přítomnosti, na dvorek kozlovského stavení, kde se shromáždila skupina nejbližších, vlastně členů rodiny Vejrychovy ve smutku nad odchodem babičky…“ [Wittlichová 2002, s. 126–127]
