Historie: „Do Prahy jsme se vraceli bez babičky, bez bytosti, jež byla stále s námi, žila vedle nás a teď odešla navždy. Švabinský komponuje současně dva motivy z katolické mystiky „Pietu“ a „Před snímáním s kříže“. Což je možné, aby zcela přirozený osudový zásah mohl rozetnout i vnitřní svět tvůrčí osobnosti tak hluboce, že opouští, i když jen dočasně svůj svět životních radostí a oddává se metafysickému dumání o věčné záhadě života a smrti?…Druhým, čistě výtvarnickým impulsem ke komposicím „Piety“ a „Před snímáním s kříže“ byl nesmazatelně silný dojem z Rubensova obrazu „Snímání s kříže“ za letošní cesty po Holandsku a Belgii.“ [Švabinská 1962, s. 265–266]
„Uprostřed hledání výtvarných námětů se v prvé řadě leptů ozval i motiv biblický – motiv Piety…Do opěvování hodnot života a krásy přírody se najednou ozval tón tragický. Co bylo příčinou, že se Švabinský obrátil do této námětové oblasti, se jen dohadujeme. Tradice mluví o tom, že kompozice Pieta a Před snímáním z kříže byly odrazem tragické události v kozlovském vesnickém prostředí. Prý to byla tragická smrt mladého muže. Vyskytl se i názor, že listy jsou reakcí na obraz Eduarda Muncha Výkřik, vystavený v Praze roku 1905. Pravděpodobnější však je, že oběma listy Švabinský reagoval na poznání díla Rembrandtova. Pieta je zajímavá i tím, že ve skupině truchlící nad tělem mrtvého Krista jsou členové rodiny Vejrychovy, jak jsme je poznali na Velkém rodinném portrétu. Mezi nimi je i babička Dapeciová, která už tehdy nežila. Možná že Švabinský udělal Pietu i k připomenutí její památky. Lept souvisí s akvarelovou Pietou z roku 1906.“ [Páleníček 1984, s. 84]
