Historie: „Podobizna F. X. Šaldy je nejenom jedním z nejlepších portrétů Švabinského, nýbrž náleží ve své citlivosti a fragilitě, břitkosti kresebné i psychologické k nejlepším podobiznám, jež byly vytvořeny v našem umění té doby.“ [Volavka 1931–1932, s.106] „První práci v Praze, portrét F. X. Šaldy, kreslí na plotnu v horečném nadšení. Střetly se tu dvě osobnosti, vědecká, pátravá a básnickým duchem nadaná osobnost Šaldova a Švabinského mistrovství, jež dovede tyto vlastnosti vidět prismatem obdivné úcty a citem ke spřízněnému duchu. Ušlechtilá technika leptu, jež je schopnější než perokresba na jarním portrétu F. X. Šaldy, aby vyjádřila tyto subtilní záchvěvy, přispěla k sugestivnímu dojmu, jakým portrét působí. S motýlí lehkostí pracoval na této plotně nezatížen problémy, jež skýtá živá bytost dosud neprozkoumaná ve svých kresebných záhadách.“ [Švabinská 1962, s. 274] „Do řady portrétů patří i podobizna F. X. Šaldy, mistrovské dílo Švabinského grafika. Na něm autor zachoval – vedle perokresby – svou ostře viděnou psychologickou studii podoby jedné z nejvýznamnějších osobností české kultury.“ [Páleníček 1984, s. 84] „Od roku 1906 je Švabinský zaujat leptem, s nímž jej sbližuje jeho suverénní perokresba. Nejcennějším výsledkem Švabinského grafického portrétu , nejen tohoto období, je lept z roku 1906, zachycující sedící polopostavu spisovatele a kritika F. X. Šaldy. Šaldova intelektuální výlučnost a fyzicky zajímavý zjev podnítily Švabinského k vrcholnému výkonu, který byl současníky zaujatě hodnocen.“ [Wittlichová 2002, s. 122]