Historie: „Nová neveliká plotna, na kterou Švabinský po „Malém letním dnu“ kreslí, působí nám všem potěšení. Vždyť je to „statkouský dvorek“ se vším, co milujeme. Dvorek zastíněný mohutným ořechem, v rohu schody na besídku bíle olíčenou, tmavými laťkami zdobenou. Pod ní dveře do řezárny, dveře do chléva, pod malým oknem police na drobnosti a kameny dlážděná „zábřež“. To slovo zdejšího kraje nám vždy působilo rozpaky. Vždyť se správně říká „zápraží“. A přec kozlovští mají pravdu. I vyježděná cesta vyryje si po okrajích břeh. Na zábřež se musí sestoupit s prahu, ze síně nebo přímo ze světnice.“ [Švabinská 1962, s. 273]
